Pondělí, 25. 5.
Ráno trénujeme plavání v otevřené vodě, zase tedy ve vedlejším bazénu v hotelu Tivoli. Odpoledne už jen odpočinek od tréninku a práce na počítači.
Na intervalech do kopce jsem měla jet dvakrát a to do mrtva. Jako bonus tu máme zase přes 40°C na slunku, takže "ideální" počasí pro mě. V kavárně mi před vyjetím do kopce natočili vodu do bidonu, paní tam hodila kostky ledu a přesvědčovala mě, že tohle je zázračná voda a že mi to díky tomu půjde hodně dobře. A měla pravdu. První interval jsem rozjela pěkně, na konci jsem byla překvapená že jsem si zlepšila čas skoro o minutu! To je samozřejmě tou vodou. Druhý interval už tak slavný nebyl, bojovala jsem od začátku do konce a u toho jsem myslela na toho našeho Königa. Na vrchol jsem se doškrábala, čas už teda horší (pořád ale lepší jak stávající osobák) a nahoře jsem si chvíli poseděla na silnici neb se mi dost motala makovice a třásla jsem se jak ratlík. Ale což, osobáček tam je, to je důležitý! Večer jsme vyrazili do restaurace, mé oblíbené italské, po jídle jsem ale valila rychle domů, tělo chce pořádný spánek, žádnou irskou hospodu a pívo.
Úterý, 26. 5.
Jako obvykle jedeme ráno na kolech ke krosovému okruhu, po 2 km rozklusání jsem chvíli s ostatními a trénujeme běžecká cvičení a pak si dávám poctivých pár minut s fyzio cviky. Poté vyrážím na zkoušku jednoho okruhu s jedním km na anaerobním prahu a jedním km výklusem. Chtěla jsem jít ještě jeden okruh lehce, ale trenér Philip mě poslal na 5 intervalů do kopce. Nejprve jsem si myslela, že si dělá srandu. Nedělal. Je to krátký úsek, takže jsem to měla běžet naplno a u toho na mě ostatní řvali ať zvedám kolena, běžím vzpřímeně apod. Dobré to bylo, měla jsem dobrý pocit po těchto kopcích. No a prý když běžím do kopce a u toho na mě někdo řve, tak je technika běhu mnohem lepší. Hledám dobrovolníky v ČR, kteří na mě budou řvát při tréninku! :-)
Po kavárně plavání v oceánu, voda je dobrá, skoro bychom ani neopreny nepotřebovali, ale svlékání neoprenu se hodí nacvičovat. To mi pořád dělá problémy.
Odpoledne vyrážíme na kolo, směr Barranco do Velho, venku je teplo, pila jsem dost, jedla jsem dost a stejně jsem měla křeče v chodidlech jako nikdy. Tak nevím, asi potřebuji nové boty, nové kufry a pro sichr i nové kolo! :-)
 |
| Skupinová. Foto: TTH. |
Po kavárně plavání v oceánu, voda je dobrá, skoro bychom ani neopreny nepotřebovali, ale svlékání neoprenu se hodí nacvičovat. To mi pořád dělá problémy.
Odpoledne vyrážíme na kolo, směr Barranco do Velho, venku je teplo, pila jsem dost, jedla jsem dost a stejně jsem měla křeče v chodidlech jako nikdy. Tak nevím, asi potřebuji nové boty, nové kufry a pro sichr i nové kolo! :-)
Středa, 27. 5.
Ráno nás čeká trénink v bazénu, dneska mám intervaly na tempo CSS a také nějaké o něco rychlejší. Vůbec mi to dneska nešlo, žádná síla v rukách, nedotahovala jsem záběr a ten praštěný tempo trainer jako by se zrychloval při každé délce bazénu. Na posledních šest padesátek už jsem zase myslela jen na jídlo, a to pomohlo. jen jsme to po bazénu na chvíli s Emilem zakufrovali, viz foto... |
| Spáči. Foto: Philip. |
Čtvrtek, 28. 5.
Odpočinkový den od tréninku. Příjezdy a odjezdy, mezi tím práce na počítači a trocha toho učení.
Sobota, 30. 5.
První noc po dlouhé době spím pořádně. Odpolední plavání jde hned lépe, všechny časy s tempo trainerem dávám s přehledem a jsem ráda že zase trochu plavu. Po večeři máme želví dezert, který jsem dneska vyrobila. Ve skutečnosti želva vypadala ještě lépe než na obrázku :)
Neděle, 31. 5.
Poslední Monchique. Dneska jsem ale bohužel nedojela na kole až domů, ale ze Silves jsem jela v doprovodném autě. Ale zpět na začátek... Už ráno bylo teplo, nic jsem ale nepodcenila, poctivě jsem jedla a pila, dávala jsem si na všechno pozor. Ze Silves vyrážím s Holly, zase Hot team dohromady, cestou nahoru se fakt vaříme ve vlastním potu, několikrát v kopci stavíme a minutku odpočíváme ve stínu. Časovku na Foiu nejedu, místo toho jsem jela jako doprovod s Debbie, ta si to asi moc neužívala, poslední kilák na vrchol jsem jí zpívala abych ji trochu rozptýlila od toho stoupání. Povedlo se a všichni jsme to doklepali na vrchol. Oběd v Monchique byl super, na jídlo se vždycky těším. Už v Monchique se mi ale trochu motá hlava, to není moc dobré. Cestou zpět do Silves to bylo ještě horší a když jsme zastavili na občerstvení tak se mi zase třesou ruce a není mi zrovna moc dobře. Po dohodě s ostatními z týmu nakládáme kolo do auta a zpět jedu v autě. Není to až tak hrozné jako před dvěma týdny, ale štve mě že i když jsem si na všechno dávala pozor, tak stejně mě to teplo srazí na dno.
Každopádně večerní grilovačka byla super, západ slunka a pohodička...
Pátek, 29. 5.
Ráno se v bazénu zase pokouším o nějaké to plavání, zase mi to moc nešlo. Pak se místo běhu na dráze vydávám do místního parku, zase na nějaké fyzio cviky. Tam potkávám pána s cyklo psem. Nedalo mi to a musela jsem je vyfotit, pes je opravdu živý, i když vypadá jako plyšák!
Odpoledne je čas na kolo, jsem v týmu s Holly, aneb Hot team - obě jsme v místním teplém počasí docela nepoužitelné. Jsem tu od ledna a fakt jsem si na to ještě nezvykla, naopak mi přijde že je to horší a horší. Během cesty převládá únava, čtvrtou noc jsem pořádně nespala, deficit se projevuje v tréninku.
Sobota, 30. 5.
První noc po dlouhé době spím pořádně. Odpolední plavání jde hned lépe, všechny časy s tempo trainerem dávám s přehledem a jsem ráda že zase trochu plavu. Po večeři máme želví dezert, který jsem dneska vyrobila. Ve skutečnosti želva vypadala ještě lépe než na obrázku :)
Neděle, 31. 5.
Poslední Monchique. Dneska jsem ale bohužel nedojela na kole až domů, ale ze Silves jsem jela v doprovodném autě. Ale zpět na začátek... Už ráno bylo teplo, nic jsem ale nepodcenila, poctivě jsem jedla a pila, dávala jsem si na všechno pozor. Ze Silves vyrážím s Holly, zase Hot team dohromady, cestou nahoru se fakt vaříme ve vlastním potu, několikrát v kopci stavíme a minutku odpočíváme ve stínu. Časovku na Foiu nejedu, místo toho jsem jela jako doprovod s Debbie, ta si to asi moc neužívala, poslední kilák na vrchol jsem jí zpívala abych ji trochu rozptýlila od toho stoupání. Povedlo se a všichni jsme to doklepali na vrchol. Oběd v Monchique byl super, na jídlo se vždycky těším. Už v Monchique se mi ale trochu motá hlava, to není moc dobré. Cestou zpět do Silves to bylo ještě horší a když jsme zastavili na občerstvení tak se mi zase třesou ruce a není mi zrovna moc dobře. Po dohodě s ostatními z týmu nakládáme kolo do auta a zpět jedu v autě. Není to až tak hrozné jako před dvěma týdny, ale štve mě že i když jsem si na všechno dávala pozor, tak stejně mě to teplo srazí na dno.
Každopádně večerní grilovačka byla super, západ slunka a pohodička...
Hodiny za tento týden:
Plavání: 4:30
Kolo: 13:30
Běh: 45min
Celkem: 18:45 hodin
Žádné komentáře:
Okomentovat