pondělí 6. dubna 2015

Dvanáctý týden

Zase kratší příspěvek, na příští týden se ale budu snažit, fakt :-)

Pondělí, 30. 3.

V bazénu máme nácvik plavání v otevřené vodě. Tento týden tu máme naplněnou kapacitu hostů, takže plavání v bazénu je občas skoro jako závod. Po bazénu dokončuji příspěvek na blog a snažím se dát všechno do kupy na čtvrtek a další příjezdy hostů.


Úterý, 31. 3.

Jako každé úterý, první je na řadě běh v krosovému okruhu. Hned ráno ale zjišťujeme, že jedna triatlonistka má píchlou duši, tak měním za novou a pak spolu vyrážíme za ostatními. 



Po rozklusu jsem měla běžet 3 okruhy stanoveným tempem, u toho posledního jsem si pořád opakovala: Shut up legs (jak by řekl kamarád z dailymile), stejně jsem ale byla po běhu docela kaput.
Při plavání v oceánu jsem poprvé měla na starosti svou skupinku. A je to dobrý, nikdo se neutopil.
Odpoledne jsme vyrazili směr Barranco do Velho aneb jak říkají čeští triatlonisté: Beránek, prý to zní podobně :-) Cestou se daří píchnout další triatlonistce, tak měním ten den podruhé, aspoň uplatním nějaké zkušenosti z bývalé práce servisačky. 

Jeli jsme ve druhé skupině, a to docela svižným tempem, do kopce jsem ráda jela s posledními klienty, aspoň jsem si trochu odpočinula. Dneska je teplo, a to hodně. Preventivně jsem do sebe lila jednu flašku tekutin za druhou, stejně jsem ale do kopce měla zase křeče do chodidel. Jak je vidět, teplo snáším hodně špatně, spíš bych si mohla dát Ironmana na Severním pólu než na Havaji. 
Po kole jsem ještě vyrazila na kratší běh, zase jen dva kilometry.




Středa, 1. 4.

Ráno valíme do bazénu, tam mám rychlejší trénink, ke konci už skoro nevím jak plácat rukama. Ve dvanáct máme sraz na intervaly do kopce. Je zase neskutečné teplo, 27°C ve stínu, necelých 37°C na sluníčku! Kopce mám ráda, ale dneska jsem ten proklatý kopec vyjela jen jednou a pak jsem trénovala odpočinek v kavárně. Jen představa, že u nás sněží zatímco já se tu vařím zaživa, je fakt zvláštní. 
Večer jsem nevyrazila s ostatními ven, zítra musím být použitelná v 6:50, takže nehrozí žádné ponocování. Mým spolubydlícím ale přijely jejich portugalské kamarádky, takže mám s nimi společnou večeři. 



Moje jídlo je teda vegetariánská verze dole, ne ty krevety. Portugalské kamarádky mých spolubydlících jsou super, snaží se mě naučit nadávky v portugalštině (ty sem ale samozřejmě psát nebudu), dohodit mi syna jedné z nich a ještě mě opít.












Čtvrtek, 2. 4.

Příjezdy, odjezdy, vítání hostů, loučení se s hosty atp. Mezitím trocha core na půl hoďky a odpoledne jsem si odskočila do vedlejšího hotelu, na trochu odpočinku v místním Spa.

Pátek, 3. 4.

Je státní svátek, takže bazén je zavřený, což jsem se dozvěděla pozdě, tak místo bazénu vyrážím běhat. Jedno místo mě tu přitahuje jako magnet, stejně jako tam u nás přehrada Černá Nisa, tady je to trailová stezka na pobřeží a taky pláž kam chodíme plavat každé úterý. Po běhu na stezce jsem neodolala a zaběhla jsem si na pláž, tam jsem sundala boty a zalezla po kotníky do vody. Bylo to parádní, jen pozorovat vlny, poslouchat moře a nechávat si nohy ošplíchávat vlnami. Akorát jsem si pak musela stanovit čas odchodu, jinak bych tam stála ještě hodně dlouho. 
Odpoledne jsme vyrazili na tradiční páteční okruh, akorát nám zrovna přijeli nějací výkonní hosté a i když jsem byla ve druhé skupině, tak je to na mě docela masakr. Do kopců funím s tepy kolem 170, ale sjezdy si užívám, jen občas marně hledám další převod - a to myslím jak z kopců, tak i do kopců. 

Sobota, 4. 4.

Celý den se snažím vyřídit nějaké resty do školy, ale moc se mi to nedaří. Odpoledne vyrážíme do bazénu, při tréninku se snažím být vždy o něco rychlejší než ta protivná pípající věc, což se daří. Asi bych si měla znovu udělat CSS test, třeba jsem o něco rychlejší.


Neděle, 5. 4.

Dneska Monchique není... Teda je, ale já jedu s dvěma klienty kratší trasu, mezi 80-100km. Nevyrážíme ani tak brzy ráno, takže se mi daří ještě před jízdou pořešit věci do školy.
Při jízdě do jednoho kopce najednou jednomu triatlonistovi zachrastilo kolo a zůstal stát u kraje. Původně jsem si myslela, že asi spadlý řetěz, takže klasika, ale když jsem na to koukla, tak jsem zjistila, že má celou přehazovačku urvanou. Teda ne přímo urvanou, ale vyšroubovanou. Naštěstí jsme s sebou měli multiklíč, takže jsem byla schopná přehazovačku zpět našroubovat. Nejprve jsem teda musela zadní kolo úplně sundat a přehazovačku s řetězem vyprostit z výpletu kola, trochu hlavolam, ale vyšlo to a po pár minutách jsme mohli jet dál. Ruce jsem měla jako prase, takže klasika, stejně jako loni v Decathlonu. Když vám pak host řekne: "Renata, you are my hero!" tak mi ani ty zaprasené ruce nevadí. Pak jsem teda spravovala ještě jednou, opět tu samou přehazovačku a pak po obědě ještě jednou, tentokrát přesmykač. Všechno na tom samém kole, až jsem si říkala, že jsem ráda za tu svou těžkou, ale spolehlivou silničku Zivu. Jízda s chlapama ale byla super, i když se občas spolu zakecali a musela jsem je popohánět k rychlejšímu tempu, ale jinak jsme si dali dobrý trénink.



Jenže to nebylo obvyklých 160km, tak jsem pak ještě vyběhla na delší běh, místo klasického přechoďáku na dva kilometry jsem si jich zaběhla deset. Tempo nijak rychlé, ale kdyby se mi povedlo mít takové tempo při půlželezňákovi, tak budu naprosto spokojená.
Večer jsme měli grilovačku na střeše, vegetariánské burgery jsou naprosto luxusní a to i když je tu jím každý týden, pořád si je užívám stejně. Dokonce se mi dneska povedlo uplést pomlázku! A ještě jsme od našeho šéfa Philipa dostali Creme eggs, ty jsem neměla dobrých pět let, to je skoro jako Vánoce, ne Velikonoce! Je teda fakt, že doma to jako Vánoce vypadá, se vším tím sněhem...
Tak uvidíme jaké bude Velikonoční pondělí! :-)




Hodiny za tento týden:

Plavání: 4h
Kolo: 11h
Běh: 3:30
Core: 30min

Celkem: 22,5 hodin


Žádné komentáře:

Okomentovat