pondělí 20. dubna 2015

Čtrnáctý týden

Akční motokáry, pořád bez tréninku a s nemocí, road trip až k hranicím se Španělskem a nedělní jízda na kole. To vše v tomto týdnu...


Pondělí, 13. 4.

Motokáry. Tohle je týmová aktivita, na kterou jsem se ani moc netěšila. Bylo mi jasné, kdo zas bude poslední a navíc mi nebylo úplně nejlépe. A co je hlavní - je to řízení! Já vím, že to není auto, ale prostě je to řízení. Tentokrát jsme byli v Almancilu, okruh byl venku a větší než ten posledně. Měli jsme 10 minut rozjízdy, 5 minut kvalifikace na závod a pak 2x 20 minut závod. Během rozjízdy zase jedu jak nějaká babča neb řízení mi prostě nejde. Po kvalifikaci ale nekončím jako poslední, nýbrž předposlední - Lynn měla problémy s její motokárou, proto jsem předposlední. Při závodě mě to ale nakonec začne bavit a po pár kolech Lynn předjíždím a jsem celá šťastná, že už nejsem poslední. Párkrát mi při zatáčení i pneumatiky podklouznou a to mě baví ještě víc, takže nakonec řežu zatáčky všechny, teda až na tu první, tam si pořád dávám pozor. Asi to bude všemi těmi paraleny v mém těle, dokonce i řízení mě baví! Nakonec se mi daří předjet i Scotta, takže docela úspěch. Největší úspěch je ale vítězství Laury nad všema chlapama, kteří machrovali, že ji porazí!





Úterý, 14. 4.

Dneska mám pozorovací "službu" na pláži. Na krosový okruh jedu s ostatními, na běh to ale zatím není, cestou na kole jsem tam málem plíce nechala.
Jsou docela vlny, takže jsem docela i ráda že jsem nahoře. Všichni se převléknou do neoprenů, krátká rozcvička na pláži a valí do vody. Zatímco se rozřazují do skupin, já mám nahoře trable s policií. Páni policajti portugalští přijeli na parkoviště, kde jsme měli všichni kola a začali na mě mluvit cosi portugalsky. Potom, co jsem jim vysvětlila že na mě musí anglicky, se mě začali vyptávat, kde jako jsou lidi od všech těch kol. Ukázala jsem jim dolů do vody, že šli plavat, načež mi bylo oznámeno že kola stojí na špatných místech na parkovišti, že je musím přesunout o dva metry dál. A tam už to bude v pořádku. No jo, tak proč ne, že jo, aspoň se nenudím.


Po cestě zpět jsem na kole zase moc nestíhala, holt to na trénink ještě není. Po obědě lehám do postele dokonce dobrovolně, jen abych už co nejrychleji byla zpět v tréninku.




Dnes si Scott dojel pro nové surfové prkno, co je ale zajímavější, je tohle: SEX WAX!
Z toho jsem málem lehla :-) aneb: "The best for your stick!"

Jinak je to vosk na přední část prkna, ne to, co myslíte...




Středa, 15. 4.

Dneska to není ani na bazén, ani na intervaly do kopce. Vyrážím tedy se Scottem a Lynn na další road trip. V malém městečku Cachopo si dáváme zastávku na kafe, Scott a Lynn se zakecávají s majitelkou v portugalštině, mně pak tlumočí do angličtiny. A zase si všichni myslí, že jsem jejich dcera. Jo jo, my jsme taková malá familie. Po výjezdu z Cachopo usínám v autě, když se probudím, tak už jsme u řeky v městečku Alcoutim. Scott mi ukazuje, že za řekou je Španělsko. Člověk si chvíli pospí v autě a už je skoro v cizí zemi :-)

Za řekou je Španělsko.

Kostelíček s šílenýma kočkama (ty ale mezitím zdrhly).

Umění... to je vidět něco i tam, kde jinak nic není, že jo?

Nejprve procházíme městečko a pak si dáváme oběd u řeky, akorát tu nemají nic pro vegetariány. Po chvíli smlouvání mi ale vymýšlejí zeleninovou polévku, takže nemusím jíst trávu okolo nebo suchý chleba. Hned při výjezdu z Alcoutimu se ztrácíme, jsme na prašné cestě, která je v Lynnině mapě jako silnice, v mojí mapě není pro jistotu vůbec a když se dostaneme na křižovatku, tak máme na výběr ze šesti různých městeček. Bohužel ani jedno městečko není v našich mapách. Ale je to tu hrozně hezký, tak nám to vlastně ani nevadí. Trochu bloudíme a nakonec nacházíme silnici, kterou jsme chtěli - podél řeky na jih, pak pro jistotu bloudíme ještě jednou, už směrem domů.
Uprostřed ničeho.

Skalní růže. 

Lynn s úsměvem na tváři a kytkou na hlavě.

Večeři máme venku, pak ale valím rychle domů, dneska žádná chlastačka, ke všem těm paralenům v mém těle by to asi nebyl moc dobrý mix. Vlastně ani nevím kdy naposled chlastačka byla. Tomu říkám rozumná sportovkyně! :-) Pravý důvod je ale ten, že jakmile při pití "chytím slinu" tak nevím kdy přestat a pak to taky může skončit na traumatologii apod.

Západ slunce v marině.

Čtvrtek, 16. 4.

Příjezdy a odjezdy, tentokrát vše bez zpoždění. Pro představu - první transfer v 6:50, poslední příjezd 19:40, takže v pohotovosti celý den, ale což, baví mě to, takže si nestěžuji :-)


Pátek, 17. 4.

První "trénink" v bazénu, spíš jen takové šolíchání ve vodě, jestli ještě vůbec umím plavat a jestli mi plíce budou stíhat. A šlo to, takže super. Jelikož nám Lynn zítra odjíždí, tak jsme měli rozlučku na pláži, jen náš gang, západ slunka, pívo a víno a kuřecí stehýnka - plus bezmasé burgery pro vegoše... Moc hezké to bylo.

Piknik na pláži.

Sobota, 18. 4.

Snažím se odpočívat ať můžu jet zítra na kolo do Monchique. Odpoledne zkouším zase bazén, trochu víc než včera, ale ne nijak rychle. A jde to. Pořád vím jak plavat a netopím se, takže úspěch.
Po večeři hrajeme skvělou hru Dobble. Znáte? Neznáte? Je to super hra, více o ní zde: http://www.dobble.cz/ Pro mě je to teda občas složité, neb si v rychlosti nevzpomenu na nějaká anglická slovíčka. Philip se snaží říkat vše v češtině (podle návodu na obrázcích), občas mu teda nerozumím, ale slovo "kytka" se ujalo u všech, prý to zní jako KitKat :-)


Neděle, 19. 4.

Juchuuu, kolo! Ze začátku teda jedu vpředu, ale tepy mám hrozně vysoko, tak vymýšlím náhradní plán - pokud se nebudu v Silves cítit na 100% v pořádku, tak pojedu jinou trasu. Tak jsem taky udělala, přičemž jsem se celkem ztratila jen 3x, to není tak špatný. Jela jsem směr Portimão, cestou jsem našla ceduli do portugalského Decathlonu, tak jsem následovala cedule až do nákupní zóny v centru města.

Všechny cesty vedou do Decathlonu.

Decathlon Portimao.

"Moje" oddělení :-)

Vypadalo to tam úplně jako v Liberci, teda až na surfovací prkna na testovačku, ta u nás fakt nemáme. Z Decathlonu jsem následovala cedule "Praia da Rocha", tedy na pláž. A byla to dobrá volba, předtím jsem si nakoupila kotel ovoce jako oběd a pak jsem se jen válela na pláži s kolem za sebou, ovocem před sebou, pískem pod zadkem, nádhernou pláží okolo a k tomu jsem poslouchala moře, může být něco lepšího?
Praia da Rocha.

Oběd. A stačilo i na svačinu.

Spokojená po obědě.

Druhá část pláže.


Cestu zpět jsem našla překvapivě snadno, zase jsem následovala cedule směr Decathlon a odtud už jsem se nějak vymotala na cestu zpátky. Celkem najeto přes 130 km, to po nemoci asi není ideální, ale jela jsem na hodně nízké tepy, do kopce na nejlehčí převod, jen taková užívačka :-)
Večer jsme měli zase naší klasickou grilovačku na střeše při západu slunka. Skvělé zakončení týdne a příští týden už snad trénink naplno!


Hodiny za tento týden:

Plavání: 1:45
Kolo: 5:40
Běh: 0
Core: 30

Celkem: necelých 8h

Žádné komentáře:

Okomentovat