pondělí 23. února 2015

Šestý týden

Pondělí, 16. 2.

V pondělí ráno jsme klasicky vyrazili do bazénu, dnes ale jen technika, příprava na zítřejší plavání v oceánu. Nacvičovali jsme plavání v draftu, obeplavání bójky (otočka o 90° to mi zatím moc nejde...), sledování směru. Odpoledne už jsem jen pracovala, žádný trénink, jen relax po včerejší dlouhé jízdě.

Plavání - 1 km



Úterý, 17. 2.

Ráno jsme vyrazili na kolech směr krosový běžecký okruh. Cestou projíždíme kolem největší diskotéky v dané oblasti, která byla včera poprvé otevřená. Venku bylo spoustu lidí v maskách na ulici, za nimi však několik policejních aut. Asi "dobrá" párty. Po běžeckém tréninku valíme do kavárny na kafe a zákusek, posilnění před plaváním. Dnes nejsou tak velké vlny jako předtím, takže se těším až si zaplaveme. Rozdělujeme se na dvě skupiny, ti co jsou si ve vodě jistí a ti, co moc v otevřené vodě neplavali. Samozřejmě se vrhám do té první skupiny, i když v otevřené vodě si moc jistá nejsem, ale chci plavat, takže nejde jinak. Na začátku překonáme pár větších vln a pak už je moře klidnější. Akorát fouká studený vítr a moře je jedna velká ledárna. A to tak, že nám po chvíli umrzá obličej. Snažíme se tedy pořád plavat, Laura vždy jen řekne nějaké rychlé pokyny (u toho jí zamrzá pusa, je to docela sranda) a plaveme zase statečně dál. Zkoušíme si sledování směru, drafting za chodidly a vedle plavce (zároveň zjišťuji že jedna strana je lepší jak ta druhá) a pak už valíme ke břehu. 

Skupinová. Foto: Tri Training Harder.

Odpoledne vyrážíme na kole směr Barranco de Velho, jedu s rychlejší skupinou. Je nás celkem osm, střídáme se ve vedení a je dost silný protivítr. Když jsem vepředu pelotonu tak nastává dokonce i situace, kdy na rovině šlapu do pedálů jak kůň a tepovku mám 170! Přitom mi přijde, že jsme pořád na místě a vůbec se nepohybujeme dopředu... Tomu říkám pořádný trénink :-) Nahoru nejedeme obvyklou trasou, ale přes São Brás de Alportel, je to trochu delší a kopce trochu větší. Asi jsem unavená už z toho začátku, vůbec mi to do kopce nejede, jeden z trenérů mě kontroluje zda jím, ani to mi ale moc nejde. Cítím se fakt hrozně. Dokonce ani nezpívám jako obvykle. V kavárně v Barrancu si dáváme pauzu na kafe a zákusek, potom je mi trochu lépe, stejně je to ale dlouhá cesta domů. Jeden z trenérů mi dává instrukce na zítřejší běh, že prý si to mám zkrátit. 
U večeře jsem zticha, jídlo mě vyčerpává, stejně jako mluvení. 

Běh - 7.4 km
Plavání - cca 1 km
Kolo - 80 km


Středa, 18. 2.

V bazénu ráno trénujeme hlavně techniku, to mi hodně pomáhá, na konci zkoušíme plavat 50m rychleji ale ne na maximum, pořád kontrolovat techniku. Plavu tak, abych pořád dýchala na obě strany (takže ne na max) a je z toho 44s, takže osobáček. Super, tak se mi to líbí. Na technice je ale zapotřebí pořád pracovat, hlavně tyto nedostatky:
  • poloha dlaně - pořád mi jde dlaň nahoru, minimální sklopení.
  • okamžitý záběr - vždycky čekám na NĚCO, hezky ruku protáhnu do dálky, ale tím zbytečně ztratím rychlost
  • loket - pozice paže při záběru
  • záda - ramena mám dopředu a hrbím se, občas si to uvědomím a hned mám hezčí polohu ve vodě

Je dost věcí na zlepšování, zatím se ale pořád zrychluji, takže jsem ráda, svůj závazek mít v červnu padesátku za 40s možná i splním :-)
Po bazénu si dávám jen menší svačinu a po chvíli vyrážím běhat. Už na začátku je jasné, že to dneska moc nepůjde. Nakonec si místo 40min běhu dávám jen něco přes půl hodiny, i tak trpím a čekám kdy uvidím svou sváču znovu. Před barákem potkávám triatlonistu z našeho závodního týmu, který při pohledu na mě jen řekne: "Ani se nebudu ptát jak to šlo, vypadáš hrozně." Je načase si přiznat, že den volna od tréninku taky někdy potřebuji. Nejsem holt superžena. 

Odpoledne vyrážím na masáž. Všechny ženské v naší firmě jsme k Valentýnu dostaly masáž ve vedlejším hotelu v jejich Spa. Vyrážím tam s nejasnou představou, nakonec s recepční vybíráme Balinéskou masáž. Masérka je o dvě hlavy menší jak já, nejprve si mám lehnout na lehátko na břicho. Ona taky skáče na lehátko a celou svou vahou mě začíná zpracovávat, je to zajímavý zážitek - pak už teda mě masíruje normálně... Nejprve jsem si neuměla představit být devadesát minut jen tak v klidu, ale šlo to a bylo to naprosto super. Po masáži mě čekal kořeněný čaj a ovoce.
Jsem jak vyměněná, masáž pomohla a zítra mám den volna od tréninku.

Spa v hotelu. Foto: RK




Občerstvení po masáži. Na talířku nejsou hranolky, ale ovoce :-)

Večeři máme jako každou středu mimo naše centrum, v restauraci, ale tentokrát v jiné než obvykle. Fakt strašně moc bych si chtěla dát pizzu, ale cítím že moje tělo si žádá pořádné jídlo. Dávám si rybu! To ne že by pizza nebyla pořádné jídlo :-) V porovnání s lososem, rýží se špenátem a vařenou zeleninou to ale pořádné jídlo není. Naši kuchaři mají radost, že aspoň občas jím rybu. Po jídle se vracíme domů, žádná irská hospoda, ani na to pití neměl nikdo energii.

Plavání - 1.9 km
Běh - 6.1


Čtvrtek, 19. 2.

Den volna od tréninku. O to víc jsem pracovala. Odpoledne jsme vyrazili zase do vedlejšího hotelu na bublinky a páru se saunou. Tohle chtělo moje tělo. Den volna se někdy fakt vyplácí i když si tento fakt nechci přiznat...



Pátek, 20. 2.

Ráno vyrážíme do bazénu, konečně dávám svých 20x 100m, poprvé se u toho cítím jako plavec. A je to moc dobrý pocit. Po bazénu jedu na nákup se Scottem a Lynn, potřebuju sehnat sluchátka. Ve městě si dáváme kafe a (jak jinak) Pastel de Nata.

Těším se na odpoledne a kolo. Když si v naši garáži beru tu svou Zivu (moje kolo), tak mi přijde že jsem na ní nejela věčnost a přitom to byly jen dva dny. Jedeme klasickou úvodní projížďku s novými klienty, zastavujeme na kafe v Benafimu a dávám si opět svůj oblíbený Pastel de Nata. Ten den druhý... Jo jo, na těch jsem závislá :-)
Večeře - zase ryba! Naši doma by na mě byli pyšní.
Dneska si dělal Scott srandu z naší vlajky, že prý je černobílá a s kostkama, tak jsem v našem společném apartmánu vyvěsila českou vlajku aby byla pořád na očích :-)



Plavání - 2.7 km
Kolo - 49.3 km
Běh - 6.1 km


Sobota, 21. 2.

Ráno se budím v šest, jeden host odjíždí v 7:30, vím že takhle rychle se nedokopu k běhu, takže jen zevluji v posteli. U toho zevlování poslouchám hudbu a nacvičuji si kraulový záběr. Asi si teď říkáte že jsem magor. A asi máte pravdu. 
Po rozloučení se s hostem vyrážím běhat. Jen lehčí běh, 6-8 km, ze začátku to vůbec nejde, pak se to trochu rozběhá.






Odpoledne jedeme na kole do bazénu, tam zase trénujeme techniku - svazování kotníků, plavání s ploutvemi, packami atd. Hned při prvním plavání s ploutvemi chytá Jon křeč do obou hamstringů, naštěstí už je skoro na konci bazénu. Řve u toho jako tur, my ostatní se bráníme smíchu (vím, není to moc sportovní, ale vypadal u toho fakt vtipně) a jeden jediný člověk se směje nahlas, jeho manželka. 

Plavání - 2.2 km
Běh - 7.2 km


Neděle, 22. 2.

Tentokrát nejedu do Monchique, ale směrem ke kopcům do Californie. Řeknu vám, sedět v neděli v osm hodin ráno doma a psát tento blog je hodně divné. V tu dobu už bych normálně byla na cestě do Silves...
Dělíme se na tři skupiny - jedna jede Monchique, druhá kopcovitou delší trasu a třetí skupina delší trasu, méně kopcovitou. Jedeme proti větru, je to zase dost namáhavé, jízda proti větru je pro mě snad nejvíc vyčerpávající. Dokonce i z kopce šlapeme jak zběsilí, ale moc se dopředu neposouváme.


Řeknu vám, jet na kole a natáčet video nebo fotit, to je fakt vyšší dívčí. Druhý pokus o video a natočení hezkých skal v dáli už mi tak hezky nevyšel...

video

Nějak jsem si nevšimla, že je tam odbočka a že se mám věnovat brzdění :-)

Cestou stavíme jen na kafe, žádný oběd, však taky nemáme takovou kilometráž jako normální neděli. Kopce po cestě jsou ale poctivé...
Šlapat do kopce a fotit, to je taky umění :-)

Doprava to vede do Californie, tam jsme ale nejeli.

A teď už jen z kopce jo? 

Tak ještě do kopce...

Doma se převlékám, ale běhat se mi FAKT nechce. V kuchyni to krásně voní, ale Scott mi oznamuje, že si sváču zasloužím až po běhu, takže prostě vyrazit musím. Ze začátku se to rozběhne docela dobře, nohám se běhat chce, ale brzy mi začne být fakt hrozné teplo a fakt trpím. Doběhnu k pláži jak jsem chtěla, ale je to jedno velké utrpení. Cestou zpět si říkám, že čím víc trpím při tréninku, tím lepší to bude při závodě. Ještě hodinu po doběhu vypadám jako velký červený Lobster :-)
Radši tedy vyrážím za regenerací znovu do vířivky. Tu jsou nějaké další fotky se slunkem...


Výhled na golfové hřiště. Vzadu oceán.

Kolo - 76.4 km
Běh - 12 km




No a protože mám jednoho otravného kamaráda, který chce vědět počet odtrénovaných hodin, tak zde je souhrn za tento týden:

Plavání: 6:30
Kolo: 8:45
Běh: 4:15
Celkem tedy 19 a půl hodin.


pondělí 16. února 2015

Pátý týden

Pondělí, 9. 2.

Ráno v bazénu trénujeme techniku. Po bazénu je v plánu zase lekce dovedností na kole, těch není nikdy dost takže jedu s ostatními. Zatáčky už beru docela rychle, jen to brzdění mi ještě zas tak lehce nejde. 
Odpoledne už jen práce a zase práce...

Plavání - 1.2 km
Kolo - 17 km (do bazénu a zpět domů)


Úterý, 10. 2.

Dnes je to přesně měsíc od mého příjezdu! :-)
Jelikož jsem pošuk na tabulky a statistiky, tak zde je souhrn kilometráže za první měsíc: 
  • Plavání: 12. 5 km
  • Kolo: 1187.5 km (+ 54 km na kole různě do bazénu apod.)
  • Běh: 125 km
Jak je vidět, tak nejvíc vede kolo, plavání jsem musela na jeden týden vynechat kvůli mé slavné srážce se značkou a běh poněkud taky vázne. 

Zpět k dnešnímu dni...
Ráno jedeme na krosový běžecký okruh. Po rozklusání běžím se Samem, 2x 1km na tempo 5:35, jsem ale vodička na dvě věci, protože první kilák běžíme 5:21 a druhý 5:15, jenže když Sam ještě mohl tak proč bych ho držela zpátky, že jo? Počasí nám dneska moc nepřeje, chčije a chčije. A to celý náš běh.

Po běhu jedeme na kolech do kavárny na kafe a Pastel de Nata, těším se do vody, jen ještě moc nevím co mě tam čeká... Když si převleču plavky, tak mi Alan říká, že si mám na sebe vzít rovnou i neopren. Směju se tomu a myslím si, že si ze mě dělá srandu. Ale ne, venku je zima a prý je nutné: "Preheat the oven". Aha, tak jo. Soukáme se všichni do neoprenu a v tom pak jedeme i na kolech k pláži - je to jen kousek, ale i tak to vypadá dost exoticky, ostatně jak můžete vidět na fotce s Willem.

Vždy připraven. Foto: RK.


Povšimněte si prosím že Will má na sobě běžecké boty, neopren, plaveckou čepici a brýle. Takhle se pozná pravý triatlonista - připraven na všechny tři disciplíny naráz!















Když dorazíme k pláži tak mě nadšení na plavání přejde. Jsou tam vlny jak... kráva. Jinak se to ani popsat nedá, neumím si ani představit tam stát, natož v tom plavat. Moc jsme toho ale nenaplavali, spíš tedy nic, cca 200m a to nás unášel proud kamsi do Albufeiry, takže jsme se učili podplavávat vlny a další různá cvičení.
Odpoledne vyrážíme na kolo, tradiční trasa v úterý, Barranco de Velho. Jedeme v malé skupině, celkem čtyři stateční. Je docela hnusně, pod mrakem, ale naštěstí neprší. Než vyrazíme na kolo, tak zjišťuji, jaké počasí je v Liberci. Čtyři stupně. Aha, jsem ráda za tohle naše počasí tady. Střídáme se ve vedení skupiny po směru hodinových ručiček každých 15 minut, jedeme vždy dva vedle sebe, takže to znamená, že každý je vepředu celkem 30 minut. Je docela silný vítr proti nám, takže jsem docela vyčerpaná už než dojedeme do Loulé a to nás čeká stoupání do Barranca. K tomu si ještě přičtěte že jsem zapomněla jíst a je jasné, že v kopci jsem docela trpěla. Dokonce jsem byla i zticha. A to je vždycky blbé znamení. 
Nakonec se ale všichni nějak doplazíme do Barranca, informuji Sama, že už jen krátký kopeček a jsme v kavárně. Už jsme skoro v kavárně, když najednou Sam při stoupání zavadí o Alanovo zadní kolo a padá na zem. Odhazuju kolo a už se chci vrhat pro Sama (samozřejmě jsem zapomněla na všechna naše bezpečnostní školení), Alan velí: "Stay off the road!" 
Jasně... 
1. pravidlo: myslet nejprv na svou bezpečnost - a nevrhat se okamžitě do silnice, 
2. pravidlo: poslouchat kouče, který je ve velení - takže zůstat na kraji a čekat, 
3. pravidlo: až po tomhle všem něco jednat.
Sam se drží za ruku ale je v pořádku, v kavárně si dáváme horkou čokoládu (čokoláda je totiž nejlepší první pomoc) a chlapi si dávají také hranolky. Cestou dolů jedeme opatrně a tou samou trasou, protože jinou trasu bychom do tmy nezvládli... 
Večer zase trochu taky někdy pracuji. Zde se nabízí trocha vysvětlení co to vlastně dělám. Moje práce je hlavně práce s počítačem - plán transportu klientů, zajištění pokojů s recepcí, tisíce emailů, objednání kol z půjčovny atd. No a když tohle všechno zvládnu, tak vyrážím na vyjížďky s našimi hosty. Hlavní práce je ale ve čtvrtek, kdy vítám nové klienty a zároveň se loučím s těmi, co odjíždějí...  

Plavání - 0.2 km
Běh - 3 km


Středa, 11. 2.

Brzy ráno jsem se rozloučila s jedním hostem. Pak běh, měla to být první fáze, ale na tu druhou už nějak nezbývaly síly a říkala jsem si, že někdy musím být i rozumná a dbát na signály svého těla. Po cestě od hotelu mě míjí ti moji trenéři s klienty, jedou na trénink do bazénu a jen slyším: "Watch the sign!" Jo jo, tohle mi už asi zůstane až do konce pobytu :-)

Po běhu rychle něco sníst, vyřídit emaily a můžeme se vydat na Road trip se Scottem a Lynn. Nejprve tedy bloudíme už v Loulé, to asi tím že mě mají s sebou :-) Pak cesta do Barranco de Velho a dál přes Capocho, kde zastavujeme a prohlížíme si místní muzeum. Dohromady vypadáme jako taková rodinka na výletě, akorát to pro Portugalce musí být trochu matoucí, Scott a Lynn s nimi konverzují v portugalštině a mě to pak překládají do angličtiny. Po zastávce pokračujeme dál, máme v plánu dát si oběd v městečku Ameixial /čti: Amejšial/. Zpočátku tam nenacházíme žádnou restauraci, jen jakési malé bistro plné místních lidí. Scott a Lynn mi vysvětlují, že to je jejich tradiční jídelna s jedním menu na ten daný den a místní farmáři a dělníci se tam chodí najíst. Objednáváme si tedy to co oni, s vegetariánskou verzí pro mě a Lynn. K tomu nám dávají litr (!) vína, že prý k obědu je normální pít víno, jako předkrm jsou čerstvé olivy, chléb a máslo. Oběd je vynikající, pak si ještě musíme dát kafe - to je taky místní tradice, po obědě si dát malou kávu, akorát si to člověk musí osladit, protože jinak je to fakt strašně silný. 
No a protože mám pořád na něco chuť, tak si pořizuji Kinder vejce a tam se zrodila nová hvězda mého blogu...
Dovolte abych vám představila lachtana jménem Ameixial!

Ameixial. Foto: RK.

V pozadí fotky s lachtanem je strom. Není to ale jen tak obyčejný strom. Napadlo vás někdy odkud se bere korek? Jestli ne, tak je nás víc, já jsem o tom teda nikdy ani nepřemýšlela. Korek je kůra z jednoho stromu, druh dubu, jmenuje se: Cork oak, v portugalštině: Sobreiro. Kůra se bere každých devět až deset let. Jakmile strom oloupají, tak napíší který rok kůru vzali, aby pak věděli kdy můžou vzít znovu. Je to prý snad jediný druh stromu, který po sundání kůry nezemře.

Korková kůra. Foto: RK.

Strom a já. Foto: Scott. 

Amexial. Foto: RK.

Strom, Amexial a Lynn. Kůra vzatá v r. 2014. Foto: RK
Panoramata. Foto: RK.


In the middle of nowhere. Foto: RK.




Road trip byl skvělý, projížděli jsme městečky, které nebyly ani v mapě, ale všude byla nádherná silnice. Trochu odlišné od ČR, tady v Portugalsku máte i v zapadákově máte silnici jako novou.













Cestou jsme dojeli i do Kalifornie...



Večer jsme se vydali do restaurace a následně do irské hospody, tentokrát ve vší počestnosti a bez tancování na stole.

Kolo - 71.8 km
Běh - 6 km



Čtvrtek, 12. 2.

Práce, samá práce. Vítání hostů, loučení se s hosty, hlídání pokojů a vůbec všeho.
Při čekání na hosty jsem si pročítala program Algarve na únor. Jen tak koukám, co se kde děje a najednou vidím... Jablonec, República Checa! A ještě Boleslav a ještě jednou Jablonec.



Po dopoledni prokecaném v angličtině jsem byla moc ráda za hovor v češtině. Někdy je to přemýšlení fakt vyčerpávající. Odpoledne jsem se vydala běhat, jen takový kratší výklus pro potěchu duše a protočení nohou. Večer poprvé hrajeme Dobble s Lynn a Scottem.

Běh - 5.2 km



Pátek, 13. 2.

Ráno po snídani usínám u knihy, to bude "super" plavání... Cesta do bazénu mě ale probere, je totiž hrozná zima, dokonce i auta jsou namrzlá. Celkem v bazénu obsadíme 4 dráhy, to je zatím náš rekord, 2 padesátky a 2 pětadvacítky. Po rozplavání mi Alan říká, že s Willem budou plavat 20x 100m v tempu CSS testu. Tak jo, přidávám se, proč ne. Nakonec ale dáváme "jen" šestnáct stovek.

Lynn a Ameixial. Foto: RK.



Pak nějaké vyplavání a valíme to na kole domů.
Doma práce na počítači a pak je konečně čas na kolo!
Na kole se dělíme na tři skupiny, jedu s Philipem v druhé, i tak jedeme pomalým tempem. A to mi docela vyhovuje, nechci se nijak uhnat když se blíží neděle. Jeden host mi při stoupání do kopce najednou jede v příkopu, v odvodňovacím kanálu... Koukám co se děje, vzápětí je zpět, že prý řadil a zapomněl sledovat cestu. No fajn, radši na něj dávám pozor a hlídám taky jestli dostatečně pije a jí. 
V Benafimu stavíme na kafe a Pastel de Nata.

Lachtan. Foto: RK.
Doma se dozvídám, že mi vymysleli nové jméno. Jelikož mám ráda Pastel de Nata, tak bych se prý měla jmenovat Pastel Re Nata :-)

Po kole si jdu ještě zaběhat, celkem 8 km, z toho 6 km svižněji. Přesně na vzdálenosti 4.4 km ale musím přejít do chůze. Běžím přírodní rezervací a v cestě mám stádo ovcí a koz. Naprosto parádní zážitek, slunko zapadá, já kráčím na straně cesty proti stádu, ovce a kozy zvoní zvonkama, na zádech některých se vezou ptáci a jehňata přede mnou utíkají...

Bazén - 2.4 km
Kolo - 49.4 km
Běh - 8.2 km


Sobota, 14. 2. Valentýn

Ranní odtučňovací běh nalačno při východu slunka. Šlo to pomalu, ale na co bych se honila dneska když zítra je to hlavní - Monchique!
Po běhu zase práce a když už padám hlady tak přijde Will že se teda můžeme vrhnout na výměnu řetězu u mého kola. Nakonec se s kolem patlám více jak hodinu, všechno umýt, vyleštit, rozebrat kladky, promazat, ošudlat kazetu aby zase vypadala nově a je hotovo na zítra.

Odpoledne vyrážíme se Scottem a Lynn na karneval do Quarteiry. Naprosto úžasný karneval, jednotlivé vozy byly tažené... traktory! Řeknu vám, kam se na takovýhle karneval hrabe Rio, bylo to naprosto dokonalý :-)
Jste připraveni na hromadu fotek? Tak jdeme na to.

















Muž uprostřed... Co může být lepšího než čepice s prsama? :-)

Mezitím na druhé straně...

Video nakonec jako bonus... (Jestli chcete vidět polonahé baby, tak přejděte rovnou na čas 4:20)

https://www.youtube.com/watch?v=lEQr-FzaO20&feature=youtu.be



A protože je dneska Valentýn, tak měli hosté na pokojích malé překvapení...

















Dneska odtrénováno:
Běh - 6.5 km



Neděle, 15. 2. Monchique!

A je to tu zas! Můj oblíbený den...
Ráno si dávám snídani, menší než obvykle, protože na snídani potřebuji minimálně hodinu a půl čas před výkonem a to jsem neměla. Velká chyba. Celé dopoledne bojuji s žaludkem a hladem, zároveň ale nechci jíst moc. Normálně mi stačí sníst jen něco malého než dojedeme do Silves, dneska ale jím banán, sušenky, plátek Banana bread a stejně cítím jak se mi kroutí žaludek hlady. Pohromadě jedeme do Silves. Počasí nám nepřeje, je hnusně, prší, pak pod mrakem a je silný vítr. V Silves stavíme a dávám si kafe a Pastel de Nata, tedy to jen díky Dannymu, který si nekoupil ten poslední kousek zákusku a solidárně mi ho přenechal. Ze Silves pokračujeme ve třech skupinách, nejrychlejší grůpa jako první, jedna skupinka kratší trasu a prostřední je naše dámská jízda s Shiz a Fionou. Poprvé mám na starosti svou skupinu, jako kouč. Jen doufám, že se někde neztratíme... Jedeme si na pohodu, není kam spěchat, čím víc se člověk unaví po cestě do Monchique, tím hůř bude snášet časovku.
Dámská jízda. Foto: RK

Ameixial. Foto: RK.

A bláznivý lachtan ještě jednou. Foto: RK.

S Fionou. Foto: Shiz.

Před Monchique se snažím trochu zlepšit atmosféru a békám jeden song za druhým (s dramatickými pauzami na hluboký nádech). Zde je výběr mého dnešního repertoáru:
Myslím, že baby byly rády, že jsme se konečně dostaly do Monchique a byl ode mě chvíli klid :-)
Časovku nakonec nejedu na čas, tedy na čas ano, ale jen jako doprovod s Fionou. Byla to další nová zkušenost a dost mě to bavilo. Akorát to počasí bylo hrozné, čím výše jsme byly, tím větší byl vítr, a tím více jsem Fionu hecovala. Rozjela to parádně, ubezpečovala jsem ji, že to bude určitě čas pod 40, v půlce bylo jasné, že to bude ještě lepší, trochu jsem ji navnadila na čas pod 35, Fiona se nechala vyhecovat: "Yeeeah, let´s go for it Renata!" a tak jsme to valily co se dalo. Nakonec měla krásných 32:57! V podmínkách které dneska byly to je skvělý čas. Nahoře jen rychle obléknout a hned dolů, do tepla a na jídlo. Tentokrát jsem chytřejší než minulý týden a nedávám si žádnou přílohu, jen malou omeletu se sýrem a spoustu zeleniny. Dobrý plán, cestou zpět mi není zle. Zpět jedeme samy s Fionou, Shiz jede s rychlejší skupinou. Kupodivu se neztrácíme ani cestou domů, což je překvapení i pro mě. Cestu jsem jela několikrát a všechny křižovatky znám, jen nevím jak jdou přesně za sebou, tak jsem z toho docela nesvá. A když mi zvoní telefon, tak si říkám, že to není moc dobré, protože mi sem nikdo nevolá, to musí být něco urgentního. Volá jeden z koučů, že je v Paderne objížďka kvůli karnevalu. Ajajaj, jiná cesta, to bude průser. Nakonec na nás čeká u odbočky, takže víme kudy, jen mi ta moje Fiona už trochu uvadá, takže je můj záměr nikde nezabloudit a dostat nás co nejrychleji domů. Nakonec se daří, fotíme poslední selfie a valíme do svůj pokojů.



Před naší tabulí slávy, akorát jsme z té jízdy trochu rozmazané...












Původně jsem nechtěla jít výklus po těch 160 km, ale pak jsem si vzpomněla na Zátopka a jeho nahrávky co mám v telefonu a nešlo to jinak. Kolem značky jsem ale probíhala s respektem a sklopenou hlavou :-)

Video z minulého týdne...


Kolo - 163.3 km
Běh - 2 km




neděle 8. února 2015

Čtvrtý týden

Pondělí, 2. 2.

Ráno do bazénu, tam jen vyzvednout ostatní z týmu a jeli jsme kousek dál k marině, kde jsme na parkovišti měli lekci zvanou: Cycling skills. Konečně jsem pochopila jak zatáčet rychle a nezabít se u toho, také jsme cvičili brzdění, moc užitečná věc. Mezi imrovizovanými kužely jsme pak zkoušeli jezdit ve dvojicích s držením se za rameno (tedy kolo ovládat jen jednou rukou), kupodivu jsme se taky nepozabíjeli navzájem. Po tréninku na kafe do mariny, tam jsem se oddělila na nákup a romantické fotky s "mojí" značkou.
Odpoledne práce, loučení se s klienty, dopsání blogu.

Kolo: 17 km.


Úterý, 3. 2.

Na dnešní den bylo v plánu plavání v otevřené vodě, já plavat ještě nemůžu (kvůli oku), tak jsem tam jela jen na kole s Fionou k pláži abych udělala nějaké fotky a taky abych si užila pláž. Před plaváním jsme ale ještě měli obvyklou zastávku na kafe a Pastel de Nata. Jak jinak :-)

Maraton tým Pavla Nováka. Foto: RK

Odpoledne jsme vyrazili na kolo směr Barranco de Velho. Hned na začátku mi nohy protestovaly, naštěstí moje tělo skvěle reaguje na kofein a po gelu s kofeinem, který jsem si dala hned na začátku se to nějak poddalo a síla se mi vrátila. V Loulé jsme se rozdělili na dvě skupiny, byla jsem ráda, že jsem v té druhé. Kopec do Barranca mi nepřišel tak hrozný jako minulý týden, užívala jsem si panoramata a zase jsme se s Colinem navzájem hecovali. Po včerejším nácviku dovedností na kole jezdím sjezdy o poznání lépe, už nemám smrt v očích před každou zatáčkou a v zatáčce nejsem jak hadrová panenka na kole, ale mám kolo pod kontrolou a cítím že jsem o dost rychlejší. Stále ale ještě nejezdím z kopce dolu jako ti moji pošuci tady :-)
Po kole vyrážím na krátký běh, tentokrát se mi daří netrefit značku a dorazím domů v pořádku.
Označkovaná půlka. Foto: Scott




Scottova fotodokumentace mého ksichtu:
(pozn. Ty značky na mém triku jsou fakt trefné :-)

Dobrá půlka. Foto: Scott.











Jinak triko je reklama na triatlon v Hrádku nad Nisou. Více info zde: http://www.triatlon-hradek.cz/










Kolo: 72.5 km
Běh: 2 km


Středa, 4.2.

Ráno vyrážím běhat, celkem 10 km klus bez Kluse ve sluchátkách. Po běhu práce a jeden skype hovor s Koloběžkou Zdéňou. To vám bylo tak super, mluvit zase ve svém jazyce! Tak strašně moc jsem si to užívala, člověk nemusí nad vším přemýšlet a jen mele a mele. A to mě čekal večer ještě jeden skype hovor, tentokrát s Maruškou, celkem kolem 3 hodin češtiny (obě dohromady), paráda :-)

Běh: 10 km


Čtvrtek 5.2.

Příjezd hostů, zase zmatky s ubytováním, stejně jako každý čtvrtek. Původně jsem chtěla mít dnes od tréninku volno, ale ráno se změnily okolnosti s jedním, pro mě nepochopitelným, odjezdem a tak jsem vyrazila s novými klienty na kolo. Tentokrát to nejsou triatlonisti, ale cyklo tým, někteří z nich fakt hodně dobří, některé holky jsou tak stejně jako já, takže jsem jela vzadu s nimi. Snad první jízda na kole, která pro mě nebyla moc jako trénink, kopce jsme jeli pomaloučku a bylo to fajn, hecovala jsem je do kopce s mým oblíbeným: "Remember, every hill is your best friend" a když to nezabíralo tak jsem se je snažila navnadit myšlenkama na večeři :-)
Večer po kole si dáváme ještě s ostatními trenéry core trénink, jen u toho přemýšlím, zda se druhý den zvednu z postele...

Kolo: 49.5 km


Pátek, 6. 2.

Ráno jsem vyrazila s ostatními do bazénu. Konečně můžu plavat! Plavala jsem společně s Shiz, lehčí trénink, zaměřený hlavně na techniku. Snažila jsem se soustředit na tu svou blbě se zalamující ruku při záběru a prý už je to lepší. Akorát prý ještě zbytečně zastavuju při každém záběru kdy protáhnu ruku dopředu, chvíli čekám (zbytečně) a až pak je samotný záběr. No pořád mám hodně co zlepšovat.
Po bazénu jsme šli na dráhu, kde si naši zbylí triatlonisté zaběhli VDOT test. To je taková paráda když můžu na dráze jen pozvbuzovat :-)
Doma rychle oběd a v půl třetí máme v plánu jít na kolo. Před tréninkem si ještě "hraju" s fazolemi na stole. Lynn si připravila tyhle fazole na obrázek pro její novou kuchařku a nechala mi to tu rozdělané, že prý jestli si tam nechci taky něco vytvořit, třeba cyklistu nebo tak něco. Hned od začátku vím, co tam budu tvořit :-)


Ironman z fazolí. Foto: RK
Jenže co k tomu? Ještě se mi to nezdálo úplné...
Tak jsem to trochu vylepšila nápisem:


Tri Training Harder. Foto: RK

















Po téhle zkoušce trpělivosti už se jen rychle balím na trénink na kole, tentokrát s našimi triatlonisty, stejný okruh jako včera. V Alte jsme se zastavili na kafe, vytahuji tam čokoládu, kterou mi poslala mamča - české belgické pralinky. Pár minut a všechno je pryč :-)
Po kole si dávám ještě přechoďáka abych se zničila úplně. Nejprve 4 kilometry rychleji, pak 4 pomalým klusem domů.
Při večeři se mi Will snaží vysvětlit pravidla rugby. Nechápu nic. Pak vyrážíme do hospody na sledování zápasu Wales vs. Anglie. Když se mě občas někdo zeptá, jestli vím o co tam jde, tak jen hážu úsměv a odpovídám: "No idea. I like ice hockey."  

Bazén: 1.8 km
Kolo: 51.9 km
Běh: 8 km


Sobota, 7. 2.

Včera jsem si nařídila budík na 8:20 a říkala jsem si (opět), že tak dlouho spát nebudu. Nakonec vstávám po více než devíti hodinách spánku. Dopoledne něco popracuji a odpoledne razíme do bazénu. Mám v plánu nějaký lehčí trénink, ale Alan vymyslí intervaly, které budu plavat se Shiz. Tak jo. I když teda tyhle intervaly chápu až tak na třetí vysvětlení. Snad poprvé plavu trénink tohohle typu a fakt mi je během toho i zle. Pořád si kontrolujeme hodiny, pořád si říkám, že si to o pár sekund odpočinku prodloužím, ale svědomí mi nedá a pokaždé vyrážím do vody přesně tak jak mám. Je to můj nejtěžší, ale zároveň nejlepší trénink. 
Po bazénu vyrážím vedle do hotelu znovu vyzkoušet místní Spa. A to je přesně to, co chtělo moje tělo před zítřkem.

Bazén: 2.1 km


Neděle, 8. 2. Monchique!

Neděle je můj nejoblíbenější den ze všech. Asi začínám být na těchhle výjezdech závislá. A protože v tomto týdnu nebylo tolik fotek, tak za dnešek jich tu budete mít hodně :-)


Přípravy. Foto: RK.



Ještě večer připravuji oblečení na druhou postel, ráno už na oblečení nemyslím, jen přihodím jídlo a pití. Fotka je už s jídlem - co je v plastovém sáčku jde do doprovodného auta, co je vlevo jde ke mně do kapes.













Snídaně Žampionů. Foto: Ta, která fotí každou hovadinu.


Snídaně - zbytek rýžového dezertu z včerejší večeře s mlékem, banánem a rozinkami. Jo a černý čaj s mlékem.












Vyrážíme v našem malém pelotonu, pouze čtyři lidi, ostatní hosté jsou z cyklo týmu a jedou si své tempo. V Silves první zastávka, na kafe a Pasteis de Natas, kupuji si dva tyhle moje oblíbené zákusky - jeden na teď a druhý balím do batohu v doprovodném autě, to bude moje motivace na časovku na Foiu. 

Svačinka. Foto: RK.





Ano, konečně fotka! Tohle jsou ty moje slavné a oblíbené Pasteis de Natas! Nevypadají možná nijak extra, ale je to opravdu nejlepší zákusek v Portugalsku.












Kozy. Foto: RK.




Po cestě ze Silves pravidelně každou neděli zastavujeme a dáváme přednost stádu koz... Až přejdou, tak stejně chvíli čekáme, protože za nimi zlehka kráčí jejich doprovodní psi a ti mají občas blbou náladu.







Pak už nás čeká jen stoupání nahoru a stále nahoru... Cestou nám s Shiz trochu hrabe, tak tady jsou další fotky (doba než si chlapi odskočí byla dlouhá...)

A co mám dělat s rukama? Foto: RK.

Trotl. Foto: Shiz.




No a pak stoupáme zase do kopce. Na vyhlídce čekáme na ten náš zbytek, přitom povzbuzujeme cyklisty na cestě vzhůru a zase fotíme... Cestou jsme vymyslely společný song, já zpívám Rolničky v češtině a Shiz zpívá Jingle Bells, je to docela sranda, ale chtělo by to ještě nějaký třetí jazyk. 

Dodržuj pitný režim! Foto: RK.
A pak zamávej. Foto: RK.

A teď už normálně jo? Foto: RK.

High five. Foto: RK.
Dostáváme se do Monchique, tam objednáváme jídlo, pak je na čase zkusit si časovku na vrchol. Minulý týden jsem měla 30:11, tak dnes chci dát pod 30. Rozjeté to mám dobře, daří se mi tempo držet docela dlouho, ale poslední dva kilometry docela trpím. Při životě mě drží představa času pod 30 a taky ten Pastel de Nata, který na mě čeká nahoře. Cesta na vrchol je zapeklitá, když se člověk vyhrabe z místa, kde jsou baráky a stromy, tak ví že vrchol je blízko a čeká ho za každým rohem. A takhle čeká několik zatáček... Trochu jako kopec na Maliník, ale horší.


Vrcholová. Foto: RK.

Nakonec se nějak doplazím na vrchol, Philip na mě křičí že to je: 29:34. Super, můžu padnout. 




Čas mám skoro o 40s lepší, průměrné tepy ale stejné jako minulý týden - 173. Zajímavější čas je ale sjezd zpět dolů do Monchique, ten jsem měla o 2 minuty rychlejší, prům. rychlost 41.5 km/h, je vidět, že mi pondělní lekce dovedností na kole pomohla a do zatáček jsem jistější. 








Shiz a Alan. Foto: RK.

Po cestě z vrcholu zpět do Monchique. Foto: RK.

Panoramata ještě jednou. Foto: RK.

Zpět v Monchique se těším na jídlo. Objednala jsem si stejné jídlo jako minulý týden, omeletu se sýrem, rýží a zeleninou. Vypadá to asi takto:



Oběd. Foto: RK.

V restauraci na mě jde má klasická zimnice, kdy na sebe můžu navléct cokoli a stejně se třesu. Už jsem ale vysledovala, že to je u mě normální po dlouhé zátěži, takže si s tím nedělám hlavu.

Akorát to jídlo mi dneska nějak nesedlo a při sjezdu pořád cítím oběd tak nějak všude. Nohy těžký a žaludek taky.




Zpět v Silves stavíme na krátkou zastávku, chci chvíli vést naší skupinu zepředu, aby si ostatní odpočinuli. Je mi ale jasné, že se musím nejprve najíst a to i když mi není zrovna jídlo k chuti. Pravidelně ze Silves mám krizi a tentokrát jsem jedna z koučů, nemůžu si dovolit mít krizi.
Je to zajímavý pocit, najednou nemyslím jen na sebe, ale na to, že musím být v pohodě abych mohla ušetřit síly ostatním. Dostávám do sebe banán i když se mi vůbec nechce nic jíst a ze Silves táhneme skupinu spolu s Shiz, na kopci si ještě dávám gel s kofeinem, což byla dobrá volba. Krize nepřichází a jede to skvěle, kontrolujeme si příjem jídla a tekutin navzájem a hecujeme se poslední kilometry domů. Asi dvacet kilometrů před domovem si dávám ještě jeden gel (tentokrát bez kofeinu) a je mi z něj opravdu špatně, tohle je fakt něco, co můj žaludek moc nepobírá... Domů dorazíme před západem slunka, takže přesně podle plánu. Pak ještě vyrážíme se Samem na krátký běh a valíme domů na sprchu a jídlo. 
Večeři jsem snědla tak rychle, že z toho žádné foto není. Pravidelně po tomhle tréninku ale chodím znovu do kuchyně na burákové máslo a při psaní tohoto reportu už jsem vypila dvě kakaa, takže jak je vidět, večeře nestačí...
A protože je skoro devět, což je čas jít do postele, tak valím spát. Mějte se fajnově a příští týden zase na blogu :-) 

Kolo: 161.7 km
Běh: 1.1 km