pondělí 26. ledna 2015

Druhý týden

Pondělí, 19. 1.

Ráno se věnuji trochu i těm pracovním věcem. Poté vyrážíme na kolo, jen tak lehce na vyjetí včerejší dardy kilometrů. Jedeme lehčí okruh, cestou nám trenéři ukazují, kde se normálně jezdí intervaly do kopců a jízdu končíme v marině. V restauraci si dáváme pizzu a zmrzku, je to zároveň oslava Willových narozenin.
Odpoledne nás čeká školení o bezpečnosti, nejprve prezentace o možných nebezpečích při tréninku a první pomoci, poté ukázkové scénáře v podzemní garáži našeho hotelu. Na každého z nás se přichystá nějaká situace a musíme si s tím nějak poradit. Potom máme ukázkové scénáře ve vodě, záchranu tonoucího. Největší riziko je ale stejně při cyklistice, takže tomu se věnovalo nejvíce prostoru.

Marina. A oslavenec na fotce zrovna není... Foto: FHJ.


Úterý, 20. 1.

Ráno zase trochu práce. Potom běžím do centra, kde jsem se nějakou překvapivou náhodou neztratila.  Běžela jsem přes přírodní rezervaci, na fotce se můžete podívat co tu mají za zvířectvo. Vesměs to samé co u nás, lišky, ptáci, ježek a zajda. Chantal slibovala, že tam bývají i želvy, ale ještě jsem žádnou nepotkala.
Odpoledne zase pracovní...

Zvířectvo. Foto: RK.


Středa, 21. 1.

Hned ráno jsme vyrazili na kole do bazénu, tam jen lehčí trénink, spíše technika. Po bazénu vyrážíme do mariny, čeká nás tam surfování. Pár instrukcí na břehu a vrháme se do vody. Tenhle sport mi teda vůbec nejde. Každá vlna mě sráží dolů, častěji jsem pod vodou než nad vodou, písek mám snad všude a připadám si jako v pračce. Ani jednou se mi nepovedlo se postavit, nejlepší pozice, ke které jsem se dostala byla na kolenou :-)

První surfování. Foto: Vilamoura Surf Project.

Po obědě vyrážíme na Road trip s Fionou. Potřebuje někoho, kdo jí bude dělat modelku na fotky, resp. na panoramata, která budou použita na focení jejich závodního týmu. Vzniká dost zajímavých fotek, bohužel se povedlo všechny vymazat, takže si na další fotky musíte trochu počkat.
Po cestě se stavujeme v Loulé, na poštu, kafe a Pasteis de Natas, také v Bike Landu, kde je jeden zábavný starší Portugalec. Trochu jsme se zakecali a říkal, že prý byl v Čechách, moc se mu tam líbilo a prý tam bylo hodně servisaček kol a všechno to byly ženské. Také tam u nás prý bylo hrozně moc vína. Ptám se ho, kde přesně byl, že prý v Mikulově. Tak tím se vysvětluje to víno. Pak prý byl také v Brně a Praze, tam bylo zase moc piva. Jo, to přesně zní jako Česká republika :-)


Čtvrtek, 22. 1.

Ráno připravujeme věci a pokoje pro závodní tým, pak jedu s Lynn a Scottem na nákup. Scott mi dává novou přezdívku "Maluca" = crazy person. Po nákupu běžím trochu potrénovat a večer už se setkáváme se závodním týmem.


Pátek, 23. 1.

Ráno běh, 10 km, zase v přírodní rezervaci, z toho 8 km trochu svižněji.
Odpoledne práce, každou hodinu jsem kontrolovala stanoviště konzultací našeho závodního týmu. Večer máme připravenou párty. Nejprve přípitek na recepci našeho hotelu, dávám tři piva (malá) abych se trochu rozmluvila a pak jedeme do restaurace v centru.
Restaurace je parádní, akorát ty jejich míry jsou neskutečné. Pivo velikosti "medium" je 1 litr, "normal size" je třílitr, ale dají vám i půl litr. Ten si dávám já, plus ještě víno k tomu, fakt dobrá kombinace.
Medium beer. Foto: FHJ.


Jídlo je vynikající, dělají mi vegetariánský mix s trochou ryby. Fiona během večeře zjišťuje, jestli jsem už někdy tančila na stole, koukám na ní jestli se nezbláznila a odpovídám že ne. Ona jen poznamená: "We have 5 months, don´t worry you´ll dance on a table". V duchu jsem si říkala, že to nehrozí (jsem přeci slušná holka). Kdybych jen věděla, že na stole budu o hodinu později opravdu tančit...
Po restauraci jsme zamířili do Irské hospody, kapela tam hrála skvělé songy, podobné tomu co hráli v Citizen Smith v Edinburghu. Na zdi mají pověšený tento obraz:


Cafe Blond Liberec. Foto: RK.


Interesting... Tahle fotka totiž není pořízená z té Irské hospody, ale z mé oblíbené kavárny v Liberci. Pobavilo mě že je to na více místech a hlavně že tam je zase ten stůl, to je totiž v téhle Irské hospodě asi úplně normální, za chvíli jsme tam trsali všichni. Ani nevím jestli tam někdo zůstal na zemi.
Domů jsme dorazili kolem čtvrté...


Sobota, 24. 1.


Ráno mě neskutečně třeští hlava. Kocovina po včerejšku. Ale jaká... Abych to trochu zlepšila tak vyrážím ven běhat. Beru si s sebou jen jablko, čekám že budu za chvíli zpět. Běžím znovu přes přírodní rezervaci, novou cestou až někam do neznáma, po deseti kilometrech zjišťuji, že žádnou zkratku zpět nenajdu, takže se musím otočit a běžet stejnou trasou zpět - trošku si to cestou zpět zkracuji, celkem mám 17 km. Je mi zle, jsem vyprahlá, protože jsem si nevzala žádné pití a ještě mi ráno byla zima, takže jsem nabalená jak na běh v ČR. Celý běh tedy trpím, jsem jen ráda že jsem si vzala telefon a můžu poslouchat hudbu. Během tréninku si slibuji, že už fakt nebudu pít (po kolikáté v životě?).
Po běhu skáču do bazénu v hotelu, chvíli piluji techniku, jenže musím svůj plavací trénink brzy ukončit. Na dně totiž plave mrtvý pavouk... Já vím, že mi nic neudělá, ale prostě tam je a já v tom nemůžu plavat. Chvíli zkouším plavat na druhé straně bazénu, ale nohatec si putuje kam se mu zachce a já radši skáču ven.

Bazén a Mauglí nohy. Foto: RK.



Neděle, 25. 1.

Po snídani se loučíme s Helen, výživovou poradkyní z Bosworth Clinic a pak valíme do mariny na další lekci surfingu. Už to bylo lepší, nebyly teda tak velké vlny, ale aspoň jsem nebyla tak moc pod vodou.


Jestli se podíváte pozorně na fotku, tak uvidíte ty mega vlny co jsme tam měli :-) Proto to důkladné rozcvičení a čekali jsme, jestli začne pořádně foukat aby bylo na čem surfovat...


Awesome wave! Tohle byla jedna z největších vln... Foto: PH.


Po surfování dáváme rychlý oběd, focení s týmem a pak kolo. Tedy tým zvlášť, já vyrážím sama na druhou stranu. Mám perfektní plán - Faro, Sao Bras de Alportel, Loulé. Nakonec se ztrácím. A pak znovu a ještě jednou, nedojedu ani do toho Fara. Cestou najdu dost pěkných míst, ale když jedu po hezké silnici, která najednou ... skončí, tak mě to vůbec netěší. A když se to pak stane ještě dvakrát tak už jsem docela zoufalá...
Dnes celkem najeto 60.3 km, ve smečce se ale cítím lépe, už se těším na další společný trénink.
Večer zobání (pozor na angličtinu, "nibbles" není to samé co "nipples" :-) na střeše s týmem a hosty z Bosworth clinic. Je to parádní setkání, Gordon z Bosworth clinic má krásný proslov, vydržela bych ho poslouchat hodiny. Všude je hodně piva a vína, já piju džus. Moje tělo alkohol fakt nesnáší a tak si říkám, že když tak moc obdivuji kamarády, kteří ze zásady nepijí (Pája z Dekáče a Dan z HKNMPSM), tak proč nebýt jednou z nich?
Schválně, jak dlouho myslíte že mi to takhle bude fungovat?
Uvidíme příští týden? :-)




Žádné komentáře:

Okomentovat